Blog

Proč biflování slovíček nefunguje a co místo něj

Číst si slovíčka pořád dokola vypadá jako dřina, která musí fungovat. Jenže nefunguje. Ukážeme vám, co na to říká věda a co dělat místo toho.

Stručně: Číst si seznam slovíček pořád dokola je zrádné – dítě má pocit, že je umí, ale do paměti se jich uloží jen málo. Mnohem líp funguje, když si slova samo vybavuje: zkouší se, píše překlad bez nápovědy, vybírá ze správných a špatných možností. Ve srovnání s opakovaným čtením si tak po týdnu pamatuje zhruba o třetinu víc, v některých pokusech dokonce dvakrát tolik.

Co je vlastně biflování a proč ho děti dělají

Asi to všichni známe ze školy: sešit se slovíčky, čtení pořád dokola, zakrývání jednoho sloupečku, odkrývání… a naděje, že to „nějak zůstane“. Nejčastěji večer před písemkou, v jednom dlouhém kuse.

Děti to dělají, protože to vypadá, že to funguje. Po dvacátém přečtení je slovo povědomé a mozek si povědomost splete se znalostí. Psychologové tomu říkají iluze plynulosti: co se nám dobře čte, máme pocit, že umíme.

Povědomé slovo ještě není naučené slovo. Pozná se to, až si ho dítě musí vybavit samo – v písemce nebo v rozhovoru.

A je to opravdu zrádné. Kornell a Bjork v roce 2008 zjistili, že lidé na tuhle iluzi skočí, i když si obě metody sami vyzkoušejí. Většina pak tvrdila, že jim víc dalo učení v jednom bloku, přestože jejich vlastní výsledky ukazovaly opak.

Aktivní vybavování: co na to věda

Opakem pasivního čtení je aktivní vybavování (anglicky retrieval practice nebo testing effect). Prostě si dítě musí odpověď samo vytáhnout z hlavy. A každé takové vytažení paměť posílí víc než další přečtení.

Pokus s texty: o třetinu víc po týdnu

Roediger a Karpicke v roce 2006 nechali studenty učit se krátké texty. Jedni si text přečetli čtyřikrát, druzí jednou a pak si třikrát zkusili napsat, co si pamatují. Pět minut po učení na tom byli líp ti, kdo četli. Jenže po týdnu se to otočilo: kdo se zkoušel, vybavil si 56 % obsahu, kdo četl, jen 42 %.

Pokus se slovíčky: 80 % proti třetině

O dva roky později publikovali Karpicke a Roediger v časopise Science pokus přímo se slovíčky. Studenti se učili 40 dvojic svahilských a anglických slov. Kdo se dál zkoušel i ze slovíček, která už jednou uměl, pamatoval si jich po týdnu kolem 80 %. Kdo je jen dál četl a se zkoušením přestal, pamatoval si zhruba třetinu. A to nejzajímavější: samotné čtení navíc výsledku skoro nepomohlo – rozhodovalo zkoušení.

Velké srovnání učebních technik

Dunlosky a kolegové v roce 2013 porovnali deset běžných způsobů, jak se studenti učí. Nejvyšší známku dostaly jen dva: zkoušení sám sebe a rozložené opakování. Opakované čtení a podtrhávání skončily mezi technikami, které moc nepřinášejí.

TechnikaJak moc pomáhá (Dunlosky a kol., 2013)
Zkoušení sám sebe (bez nápovědy)hodně
Rozložené opakování do víc dníhodně
Střídání různých typů úlohstředně
Opakované čtenímálo
Podtrhávání a zvýrazňovánímálo

Jak vypadá aktivní vybavování u slovíček

Dobrá zpráva: nepotřebujete žádné speciální pomůcky. Stačí, aby dítě při každém opakování muselo odpověď vymyslet samo, a ne ji jen znovu vidět.

  • Zakrytý sloupeček a odpověď nahlas nebo na papír. Funguje to ale jen tehdy, když dítě odpoví dřív, než sloupeček odkryje.
  • Kartičky – z jedné strany česky, z druhé anglicky. Co dítě splete, vrací se do balíčku, co umí, jde stranou.
  • Psaní překladu z češtiny do cizího jazyka. Nejtěžší směr, a proto nejúčinnější – dítě musí slovo nejen poznat, ale i správně napsat.
  • Výběr ze tří nebo šesti možností. Je jednodušší než psaní a hodí se na začátek, dokud slovo ještě není pevně zažité.
  • Doplňování chybějících písmen – skvělé na slova, která se jinak píšou a jinak vyslovují.

Proč střídat typy cvičení

Každé cvičení zkouší slovo trochu z jiné strany. Poznat ho mezi možnostmi je snazší než si ho vybavit z ničeho. Když se cvičení střídají, dítě se naučí slovo poznat, vybavit i napsat – a navíc se tolik nenudí.

Chyba k učení patří

Když se dítě zkouší, chybuje častěji než při čtení. A to je úplně v pořádku! Pokus o vybavení pomáhá, i když se nepovede – hlavně když hned potom uvidí správnou odpověď. Chyba s okamžitou opravou naučí víc než bezchybné čtení.

Jen je potřeba, aby za chybu nepřišla výčitka. Když dítě za každé „nevím“ slyší povzdech, přestane to zkoušet a vrátí se k bezpečnému čtení. Jak s chybami pracovat doma, píšeme v článku Jak pomoct dítěti s angličtinou, když ji sami neumíte.

Šprtání před písemkou vs. průběžné zkoušení

Večerní šprtání před testem úplně k ničemu není – na zítřejší písemku často stačí. Háček je v tom, že za pár týdnů je většina slov pryč a před pololetkou se začíná od nuly. Když se zkoušení spojí s rozložením do víc dní, dítě si slova udrží napořád, a často za méně času. Jak nastavit pauzy, vysvětlujeme v článku Jak se naučit slovíčka natrvalo: rozložené opakování.

Jak to dělá Vocando

Ve Vocandu dítě slovíčka nečte – pořád si je vybavuje. Aplikace střídá výběr překladu ze tří a ze šesti možností, párování dvojic, doplňování písmen a psaní překladu. Po každé odpovědi hned ukáže, jestli byla správně, a když ne, ukáže i správné řešení. Slovíčka, která dítě plete, mu dává častěji. Které typy cvičení se mají objevovat, si můžete nastavit. Víc se dozvíte na stránce Jak to funguje a vyzkoušet si to můžete zdarma na prvních 50 slovíčkách.

Časté otázky

Je psaní slovíček do sešitu biflování?

Záleží, jak se to dělá. Opisování ze seznamu je spíš pasivní. Když ale dítě píše překlad zpaměti a teprve pak si ho kontroluje, je to aktivní vybavování a funguje skvěle.

Nestresuje časté zkoušení děti?

Zkoušení sám sebe není písemka na známky. Když je krátké, bez hodnocení a s okamžitou opravou, berou ho děti spíš jako hru. Výzkumy navíc naznačují, že kdo se průběžně zkouší, má ze skutečné písemky menší strach.

Má smysl si slovíčka před zkoušením nejdřív přečíst?

Ano, když se dítě se slovy setká poprvé, potřebuje je vidět a slyšet. Jakmile je ale jednou zná, další opakování už by mělo být jen zkoušení.

Kolik času denně na to stačí?

Většině dětí deset až patnáct minut denně. Kolik nových slov zvládnou, rozebíráme v článku Kolik slovíček denně se dítě zvládne naučit.

Zdroje

  • Roediger, H. L., & Karpicke, J. D. (2006). Test-enhanced learning: Taking memory tests improves long-term retention. Psychological Science, 17(3), 249–255. doi:10.1111/j.1467-9280.2006.01693.x
  • Karpicke, J. D., & Roediger, H. L. (2008). The critical importance of retrieval for learning. Science, 319(5865), 966–968. doi:10.1126/science.1152408
  • Kornell, N., & Bjork, R. A. (2008). Learning concepts and categories: Is spacing the „enemy of induction“? Psychological Science, 19(6), 585–592. doi:10.1111/j.1467-9280.2008.02127.x
  • Dunlosky, J., Rawson, K. A., Marsh, E. J., Nathan, M. J., & Willingham, D. T. (2013). Improving students' learning with effective learning techniques. Psychological Science in the Public Interest, 14(1), 4–58. doi:10.1177/1529100612453266
Proč biflování slovíček nefunguje a co místo něj
Další články